Studovat autoškolu mi po loňském roce začalo chybět. Tak jsem se opět do jedné přihlásil. Důvodem bylo pořízení průkazu profesní způsobilosti řidiče lidově znám jako profesák. Jedná se o školení v rozsahu 140 hodin. Autoškola se pro změnu nachází na Jižním městě.
Když jsem vloni jel na závěrečný test z autoškoly na autobus, omylem jsem si po cestě tramvají pustil právě závěrečný test pro profesák. Aniž bych měl znalosti o povinnostech profesních řidičů, test jsem sice s odřenýma ušima udělal. V průběhu vyučovacích hodin v autoškole, jsme probírali, jak dlouho může řidič řídit, jak vázat náklad atd. zkrátka všechny důležité věci potřebné pro závěrečný test a následnou praxi profesního řidiče.
Závěrečný test se skládá z celkem osmi okruhů, každý o deseti otázkách. Pro úspěšné absolvování je nutné neudělat v jednotlivých okruzích více než tři chyby. Závěr je jenom písemný test na magistrátu. Loni jsem navštívil ten v Černošicích, který je ve skutečnosti v Praze v Podskalí, tak letos jsem se podíval na magistrát hlavního města na Bohdalci. Ano, jedná se o stejnou adresu, na které se nachází registr vozidel, kde jsem měl uložené registrační značky v depositu.
V červnu nastal ten den. V poledne to mělo přijít. Dorazil jsem na Bohdalec okolo tři čtvrtě na dvanáct a začal hledat někoho z autoškoly. Při předchozích návštěvách školicího střediska autoškoly jsem potkal obě spolumajitelky a školitele. Nikoho jsem zde neviděl, jen spousta nervózních mladých lidí. Věnovalo se jim několik dospělých a já si domyslel, že právě jdou na závěrečný test pro skupinu B. Z davu se začala prodírat směrem ke mně mladá, hezká dívka. Říkal jsem si, že je asi hodně našprtaná, neb nebyla na ni vidět nervozita. Když došla až ke mně, pochopil jsem, proč není nervózní. Ona na zkoušku vůbec nejde, naopak je tu od toho, abych na ni mohl jít já. Oslovila mě mým jménem, tak jsem jí předal své doklady a 700 korun na zaplacení poplatku za zkoušku a čekal. Za chvíli se vrátila a čekali jsme spolu.
Pak už to přišlo, šel jsem konečně na řadu. Následoval jen dotaz zkušebního komisaře, zda-li nám nebude vadit, když jeden účastník zkoušky bude mít překlad do Ukrajinštiny. Já a další tři účastníci jsme se shodli, že nebude. Už vloni, když jsem dělal zkoušku, nastala podobná situace. Předtím to byl Ukrajinec ze stejné autoškoly, tentokrát to byl někdo cizí. Z autoškoly jsem tam byl jediný ostatní byli s jiných autoškol. Složení na zkoušku bylo tři chlapy a dvě ženy. Já a obě ženy jsme měli autobus, ostatní náklaďák.
Na test je celkem devadesát minut. Což je 67,5 sekund na otázku. Já byl tak najetej, že po deseti minutách jsem byl u poslední otázky, a to ten Ukrajinec s překladatelku seděl těsně vedle mě. Prošel jsem si pro jistotu znovu všechny otázky, objevil jednu chybu u jedné otázky a po patnácti minutách test odeslal k vyhotovení.
Trochu se hanbím, jedna chyba mi tam ještě zůstala, ale vůbec netuším kde. Na rozdíl od klasických testů jsem se ji nedozvěděl. Komisař mi předal protokol o úspěšném složení zkoušky já se s ním rozloučil a odešel. Venku na mě čekala milá slečna, já se pochlubil výsledkem, podali jsme si ruce a já jel zpátky do práce. Cestou v tramvaji jsem potkal pár kluků, kteří byli rovněž na testech, ale na osobák. Když jsem viděl protokol jednoho z nich, který měl špatně osm otázek, řekl jsem si v duchu potěš Pánbůh.
Příště opět pojedeme s někým na výlet.