Opět začínáme bez autobusu. V Praze se konal openhouse v pobočce SUSE. Během této akce jsem si zahrál na falešného novináře, aby následně mohla vyjít galerie na serveru Root.cz.
Při této akci vymyslel pořadatel této akce Petr Hodač (pořádá mj. I LinuxDays dříve i InstallFest), zda bych ho nesvezl s pár kamarády autobusem ze Strahova do Dejvic. Jelikož jsem pro každou špatnost, tak celkem pochopitelně jsem též souhlasil.
Den předtím se konala jedinečná akce od kluků od Kulatého stolu živě, která se konala v kině Dlabačov, u hotelu Pyramida na Malovance. Původní plán byl vzít autobus i na tuto akci, ale pro jeho rozměry se s ním dost blbě parkuje. Sice směrem na Pohořelec je parkoviště pro autobusy, ale maximální doba parkovaní je čtyři hodiny. Navíc jsem se trochu obával, že by nemusel přežít bez úhony a to by tam nestál celou noc. Nechal jsem ho pro jistotu v jiné části Prahy pod dohledem kamer.
V sobotu jsem se rozhodl, že udělám radost během jedné akce, která probíhala též v okolí Strahova. Od dubna zde jezdí historická autobusová linka K. V trase Stadion Strahov – Vozovna Střešovice – Vítězné náměstí – Zelená – U Matěje – Hanspaulka – Vozovna Střešovice – Stadion Strahov. Ten den muzeum MHD, sídlící ve vozovně Střešovice, vypravilo i svůj historický autobus Škoda ŠM 11 z Vysokomýtské Karosy. Ráno jsem trochu nestíhal, neb z akce UKS živě, jsem dorazil domů sice už v půl jedné v noci, ale doma bylo tak velké vedro, že až do půl třetí nešlo spát.
Proto se omlouvám dopoledním účastníkům historické jízdy autobusem ŠM 11, ale ty to měli bez překvapení. Na Strahov jsem dorazil krátce před polednem. Historickou linku K jsem zde nezastihl, cestou ji potkal v Patočkově ulici. Vyrazil jsem na zkušební jízdu do Dejvic a zašel se podívat za sestrou. Zpátky na Strahov jsem dorazil v čas a čekal. Když se blížil čas odjezdu linky K a autobus pořád nikde, začínal jsem být lehce nervózní, zda jsem nepopletl čas, ale naštěstí autobus dorazil. V závěsu měl za sebou i historický autobus ŠM 11. Jeho řidič Ondřej Láska byl při příjezdu na Strahov lehce zmatený, že vidí dvě Karosy B951E a neví, která je Dopravního podniku. Pro spokojenost všech, tak postupně zastavil u obou. Pochválil mi autobus já za chvíli vyrazil dál.
V autobusu ŠM 11 jel jeden kamarád, tak jsem ho jel vyzvednout k Vozovně Střešovice. Zde vyslovil své přání, jet po trase linky 180. Přání jsem mu splnil. Vyrazit směr Vítězné náměstí a odtamtud po stopách linky 180. Před Vypichem jsme si poctivě vystáli frontu na zelenou a odbočili směr Nemocnice Motol. Krásná stanice mi vesele házela prasátka a chvíli jsem moc neviděl kam jedu. Vzápětí jsem malinko zabloudil, resp. vynechal jednu zastávku. Hned pod nemocnicí jsem nezabočil doleva, ale doprava a vynechal tak zastávku Motol. Dál cesta ubíhala příjemně. Nakonec jsme skončili až na konečné Obchodní centrum Zličín. Kde proběhl krátký pokus o snížení teploty v autobuse jeho odstavením ve stínu. Ale tento pokus byl po chvíli přerušen přijíždějícím autobusem pravidelné linky 180 a já nechtěl zaclánět, takže jsem hned místo uvolnil.
Následovala jízda zpět do Dejvic, s krátkou pauzou na zmrzlinu. Pak měla proběhnout jízda po lince 107 směr Suchdol. Ta dopadla trochu hůře. Suchdolští hasiči si v půlce cesty udělali piknik a já se musel někde otočit. Místo tam bylo, tak to nebyl zas tak veliký problém. Kamaráda jsem vysadil opět u Vozovny a on se dál vydal na putování linkou K.
Já se opět vydal na Strahov a čekal na Hodyho. Ten si svoji jízdu objednal na pátou hodinu. Po předchozí domluvě jsem navolil linku 176 s konečnou Koleje Strahov a vyrazil vyzvednout cestující. K těm se přimotala i jedna paní, jestli ji hodíme do Dejvic. Mě se ji zželelo, tak jsem souhlasil. Cestou byli všichni nadšení. U metra si paní vystoupila a následně došlo k mýlce z mé strany. Úplně jsem Hodyho nepochopil a chtěl jet kolem Národní technické knihovny, ale tam se teď nedá jet. Tak následovalo další kolečko kolem Vozovny Střešovice. U FELu se udělala fotografie a pak jsme jeli zpět na Strahov.
Tam jsme se rozloučili a Hody mě pozval na jeho oslavu konce bydlení na Strahově. Já měl v plánu ještě jednu věc. Jeden nejmenovaný YouTuber z Pardubic měl na Dvorečku na Letné sraz a prodával tam Seklihu, ale já toužil po fotografii s Alim, dřívějším šéfredaktorem časopisu Score. Pak následovala cesta opět na Strahov, kde jsem autobus odstavil ve stínu stadionu. Nedávno se mi ozval jeho kamarád a domlouváme výlet autobusem, takže až to proběhne, bude zase o čem psát.
Na párty byla další jízda pro další zájemce, tentokrát na Podbabu. Cestou zpátky pak následovalo zastavení na buzerplace. Na Strahově právě probíhal festival Punkový Strahov, kde vystupovalo mnoho hudebníků. Po skončení hudebního vystoupení Visacího Zámku, nastal čas jet domů. Někteří lidé mi říkali, že půjde na autobus sbalit ženu. Doteď jsem si myslel, že je nemožné. Ale při startování autobusu přišly za mnou dvě ženy s dotazem, kam jede linka MANIPULAČNÍ JÍZDA. Já se zeptal, kam by chtěly a ony, že do Malešic a Bohnic. Já jedu do Strašnic, takže Malešice by asi nebyl problém, ale Bohnice by byly trochu z ruky. Nakonec nic z toho nebylo, nastal čas vrátit se zpátky k autobusu. Zjistil jsem, že se někdo do něj pokusil dostat. Všechny dveře byly odfouknuté. Což znamená, že někdo zamáčknul čudlík nouzové otevírání dveří. Což by mi asi ani nevadilo, jenže u prostředních a zadních dveří to znamenalo rozbít ochranné sklíčko. Což mě mrzelo hodně. Povytahoval jsem ony nouzového otevírání zpátky, počkal, až se naplní vzduch, odemknul dveře a vyzkoušel, zda-li fungují.
Cestou jsem si v klidu projel Blankou až na konec. Následně Povltavskou, Čuprovou, Spojovací a Českobrodskou kolem policejní školy na Depo Hostivař. Zde opět zajistil autobus proti pokusům o případné vniknutí a jel spát. V neděli jsem si nakonec udělal volno a v pondělní vyrazil autobusem do práce. K mému překvapení byly opět všechny dveře odjištěny. Při této příležitosti jsem si všimnul, že u prostředních dveří kromě ochranného sklíčka chybí i jeho gumový kryt. Ale zde nebyl, tak mám pocit, že už byl poničen v sobotu někde na Strahově. I tací jsou lidé. Teď, abych se bál někam vyrazit.
V pondělí jsem se byl projet s kamarádem, co je nemocný a momentálně s autobusem nejezdí. Odměnou mi bylo lehké plivnutí do nádrže v podobě několika litrů nafty. Za odměnu jsem i jeho povozil na lince 180. U zastávky Sídliště Řepy jsem udělal radost dvěma klukům, kteří zde něco natáčeli. Při zpáteční cestě jsem jim párkrát zatroubil, tak snad měli radost. V Dejvicích jsem se s kamarádem rozloučil, on vyrazil domů, aby stihl konec vycházkové doby a já jel uklidit autobus.
Cestu jsem si vybral jako linku, kterou normálně jezdím jako cestující, abych případně poznal záludnosti této trasy. Vím, že někteří řidiči v jedné vesnici nezajíždějí do jedné zastávky, ale mě se do ní zajíždělo nádherné. Tak si myslím, že jsou jen trošku líní otočit volantem.
Dneska to bylo delší, příště se podíváme na setkání autobusů značky Karosa na letišti Hradčany.
Setkání dvou Karos B951E u Stadionu Strahov.
Setlání mého autobusu a historické Škody ŠM11.
Autobus zaparkovaný u strahovských kolejí. V pozadí kouká Petřínská rozhledna.