Nemohl jsem odolat. Měl jsem strašné nutkání pochlubit se v práci s autobusem. Navíc jsem jednomu známému, co pracuje v pražském metru, slíbil projížďku. Když jsme se měli vidět v sobotu, rozhodl jsem se v pátek vyrazit s autobusem do Prahy. Cesta to byla náročná a dlouhá. Maximální bezpečná rychlost se ukázala být těsně pod 60 km×h-1. Při vyšší rychlosti škubal volant ze strany na stranu a byl problém autobus udržet na silnici. Jel jsem naštěstí před obědem, takže provoz nebyl silný. V Praze pak nastalo dilema, kudy vůbec může autobus jet, aby neporušoval předpisy.
Cestou kolem křižovatky, kde jsem poprvé najel v autoškole na obrubník, se na semaforu pár metrů před autobusem, rozsvítila oranžová. Za normálních okolností s autobusem plný lidí, bych jel dál. Jelikož jsem jel sám, tudíž byl autobus prázdný a za mnou bylo volno, rozhodl jsem se zastavit. Vší silou jsem sešlápl brzdový pedál až na podlahu a autobus s mocným cuknutím zastavil. Všechno ve vnitř se přeskupilo o minimálně jednu řadu sedadel blíž ke mně a vedle stojící kamioňák ocenil moje zastavení zvednutým palcem. Opáčil jsem mu pochvalu mávnutím a pokynem, že je vše v pořádku, počkal na zelenou a jeli jsme dál.
Ačkoliv autem i MHD po Praze trefím, tedy, pokud nejsou uzavírky a linky nezmění trasu, ale takto s autobusem jsem sám jel v Praze poprvé. Dával jsem veliký pozor, kam mohu jet a kam nikoliv, proto jsem trasu volil opatrně a nakonec jsem se z menší zajížďkou dostal na kýžené místo. Přiznávám, že místy jsem si zajel schválně, jen abych se vyhnul případné koloně. Zavolal jsem pár kolegům do práce a dovolil si je pozvat na menší projížďku po okolí. Nakonec jsme jeli část trasy jako linka 152 a nazpátek jako linka 145. Právě při této zpáteční jízdě se stala historka s hrozícím dědou. Kolegy jsem opět vypustil před prací a odjel na konečnou vybrat přestávku.
Po dostatečném odpočinku jsem se rozhodl vyrazit směr Hostivař. Cestou jsem se ještě zastavil na Českomoravské udělat fotografii. Zde stojící řidič mi hned nabízel výměnu vozidla. Po nabažení jsem se vydal na finální cestu.
Na konečné metra Depo Hostivař jsem si udělal další přestávku. Občas si mě někdo vyfotil. Když jsem chtěl odjet, zjistil jsem s hrůzou, že už tu asi zůstanu. Autobus neměl dost vzduchu na zavření dveří. Trochu jsem začal zmatkovat, čím by to mohlo být a nakonec s heslem ráno moudřejší večera se rozloučil s autobusem.
Naštěstí i přes zmenšení konečné autobusů, monstrózní tramvajovou smyčkou, je smyčka pořád dost veliká, takže tam autobus nepřekážel. Ráno jsem opět vyrazil k autobusu a doufal v zázrak, který se nestal. Autobus pořádně natlakoval jenom první dva vzduchové okruhy, ale tlak v dalším zajišťující zavírání dveří a pérování sedadla řidiče nebyl. Pro uklidnění s pocitem, že za to může čtyřcestný ventil, jsem šel za známým z metra. Povyprávěl jsem mu, co se stalo, že jízdu budeme muset odložit na jindy. V mezičase se spojil se svým známým, co opravuje autobusy a domluvil případnou opravu u něho. Slovo dalo slovo a já přes víkend nechal autobus stát na svém místě.
V pondělí jsem se s tímto opravářem spojil a on mě odtáhl traktorem do opravny. Okolo jedné hodiny mi volá, že je to opravené, a ať sebou hodím, že dělá do dvou. Hned jsem vyrazil si vyzvednout autobus. Faktura mi přijde mailem. Já opět vyrazil s opraveným autobusem domů. Opravdu to bylo čtyřcestným ventilem a naštěstí pro mě, byl skladem poslední kus.
Cesta domů byla úmorná. Hodinu mi trvalo přejet Prahu, protože už byla odpolední špička a vyhýbat se kolonám nešlo do nekonečna, takže jsem v několika nakonec skončil. Nejhorší kolona byla před Vypichem, kdy sice byl levý jízdní pruh vyhrazen pro autobusy, ale pak pokračoval po tramvajových kolejích a zastávku Vypich. To jsem nechtěl riskovat, tak jsem si to celé poctivě vystál. Před Bílou horou jsem už vyhrazený pruh využil, ale i tak cesta z Hradčanské na Kladno trvala hodinu.
Po zaparkování se do mě dala neuvěřitelná únava, způsobená jízdou a nervy, kdy jsem toho o víkendu moc nenaspal, z obav o autobus.
Příště se podíváme na pořádnou opravu autobusu.
Krátká bezpečností přestávka u konečné Sídliště Čimice.
Teď momentálně nepojízdná Karosa na konečné tramvají, metra a autobusů, Depo Hostivař.
Lehce opravená Karosa na zpáteční cestě do Kladna.