Jestliže jsem chtěl dál provozovat autobus, nezbylo mi nic jiného než opravit požadované věci. Nejprve jsem začal obvolávat pneuservisy, abych zjistil nepříjemnou věc. Cena jedné pneumatiky se pohybuje okolo třiceti tisíc korun a víc. Což pro šest pneumatik znamenalo zhodnocení autobusu na trojnásobek. Nakonec jsem si zavolal do jedné firmy provozující linku PID Praha – Kladno a též nabízí případnou opravu autobusů a osobních vozidel.
Domluvil jsem si schůzku v této firmě a vyrazil spolu s autobusem jsem vyrazil do sídla firmy. Autobus zvedli na zvedák a já si ho mohl pořádně prohlédnout zespodu. Domluvil jsem si výměnu vzduchojemů, kdy z celkového počtu šesti jich bylo potřeba vyměnit hned pět. Jeden malý tři střední a jeden veliký. Objemově jsou 5l, 20l a 50l. Dál následovalo dlouhé čekání na cenu pneumatik. Původně jsem si říkal, že asi vyměním jenom čtyři zadní záběrové, ale po celém dopoledni čekání, jsem se konečně dozvěděl cenu 8000 Kč bez DPH. Spokojen s touto cenou jsem si přiobjednal i přední pneumatiky. Po složení zálohy jsem vyrazil zpět směr Kladno.
Druhý týden mi z firmy volali, abych přijel. Opět jsem vyrazil a autobus nechal stát před vjezdem do servisního místa. Znovu jsem zopakoval, co vše bych chtěl opravit a následně se rozloučil a vyrazil na linkový autobus do Kladna. Cestu z Kladna do Prahy jsem volil po železnici, kde dějí se věci. Nestačil jsem se divit, jak postupuje modernizace trati Praha – Kladno v úseku Kladno – Kladno-Ostrovec. Okolo trati jsou pokáceny dřeviny a na mnohých místech zbourány některé stavební objekty. Moji poklidnou jízdu vlakem přerušil telefonát z firmy opravující autobus. Volali mi, že se nemohou s autobusem rozjet. Neznali automatickou převodovku. Poradil jsem jim, že musí pořádně sešlápnout brzdový pedál, a až poté na voliči převodovky zmáčknout písmenko D. Poté se autobus slavnostně rozjel.
Po týdnu opět následoval hovor, že autobus je opravený. Jelikož ten den jsem měl úvodní školení na průkaz profesní způsobilosti řidiče, které skončilo před obědem a byl na cestě zdokumentovat stav výstavby tramvajové trati na Dědinu, nebyl pro mě problém skočit do autobusu směr Kladno. Ještě jsem se zeptal na konečnou cenu opravy a nestačil se divit. Při opravě jsem počítal s cenou okolo sta tisíc, ale výsledná cena byla ještě o polovinu vyšší. Cestou jsem se stavil u bankomatu ČSOB a zjistil, že tak velkou částku nevyberu najednou. Bankomat umí vydat pouze desítky tisíc, takže maximální částka je 99000 Kč. Vybral jsem na dvakrát a s velkou nervozitou odjel směr Kladno.
Při příjezdu do firmy následovalo zaplacení, rozloučení a já skočil do autobus ho zaparkovat na místo. Původní plán byl ho vzít do Prahy a svézt kamarády v hospodě, jenže po nečekané výši opravy mně nálada na to přešla. Nakonec jsem byl rád, protože jeden kamarád, pro kterého jsem to chtěl hlavně udělat, nemohl dorazit, protože byl na noční v práci. Opět následovala cesta vlakem a další objevování, co se změnilo na trati Praha – Kladno-Ostrovec.
Poslední den platnosti zkrácené technické, jsem vyrazil na její opakovanou prohlídku. Technik byl sice jiný, ale autobus si pamatoval z vyprávění svého kolegy. Jeho první slova byla: „Vy jste s těma vlaječkama, že jo?“ Ukázal jsem mu, že držáky na vlaječky jsou už sundaný. Všechno znovu zkontroloval, pochválil nové pneumatiky a všiml si i vyměněného čtyřcestného ventilu. Dostal jsem technickou do dalšího svátku Rúta a teď mohu opět drandit.
Příště to bude trochu smutnější.