Instruktor, se kterým jsem jezdil, měl toho moc, tak mě přidělil kolegovi. První jízdu jsem toho litoval, ale pak jsme si sedli a mě se sním, jezdilo jedna radost. Navíc tento pan kolega byl tak hodný, že mě vždycky na konci jízdy vyhodil dole u metra a já nemusel tu štreku šlapat zpátky.
Ten den bylo pěkně a hned z kraje hodiny mu volá jiný žák, že nemůže přijít. Obvykle to je za pět set korun, to jsem mi stalo taky s předchozím instruktorem, kdy jsme měli dva dny po sobě jízdu, jenže tu druhou jsem bohužel musel zrušit ten den, tak mi to naúčtovali.
Nakonec tento instruktor se vesměs snažil vyjít všem vstříc, takže se domluvil, že já odjedu i jeho hodinu dneska a omluvený žák pak někdy odjede mojí. Čekalo mě tedy tři hodiny řízení autobusu. Dostal jsem na výběr, jestli chci na Kladno či do Kralup a já si zvolil Kladno, neb poblíž bydlí rodiče.
Cesta ubíhala pěkně, kdy dojet na Kladno znamenalo udělat kolečko přes Růžové pole, kolem Okrsku 4 a přes Pražskou křižovatku zpět. Menší zádrhel přišel u LIDLu v Unhošti, kdy se odbočuje doleva směrem na Jeneč a v této křižovatce není pro autobus moc místa. Nicméně s malým upozorněním od instruktora jsem danou křižovatkou projel bez ztráty kytičky. Tu jsem začal ztrácet o chvíli dřív, kdy jsem se zamyslel nad cestou vedoucí k rodičům a omylem vzal bokem autobusu větve ve snaze vyhnout se protijedoucímu nákladnímu vozidlu.
V Jenči jsem si párkrát projel po kruhovém objezdu, abych ho řádně natrénoval. Před Hostivicí jsem dojel cyklistu a začala diskuze, zda ho mohu předjet přes plnou čáru. Já jsem si nebyl jistý, tak jsme se za ním táhli. Na zastávce u Tesca jsem pak zastavil, abych uvolnil cestu, neb za ten kousek se za námi vytvořila slušná kolona. Když už jsem chtěl vyjet ze zastávky, přijel vedle mě autobus. Čekal bych, že zastaví spíš za mnou, případně mě nechá vyjet, ale tenhle zastavil tak, že zablokoval úplně všechny.
Naštěstí odjel a já mohl pokračovat v jízdě. Na světelné křižovatce jsme odbočili směrem na Sobín a vzápětí dojeli onoho cyklistu. Zde už bylo dost místa na předjetí. Na Zličíně jsme si u Tesca dali přestávku. Instruktor si šel koupit něco k jídlu a pití a já počkal u autobusu. Při výjezdu z parkoviště to přišlo. Málo jsem si nadjel a zadním kolem vzal obrubník. Instruktor hned zahlásil: „Máte to za pade.“
U tohoto nového autobusu se začalo vybírat na pneumatiky a každý kdo najel na obrubník, musel přispět padesát korun. A aby toho nebylo málo, hned u IKEI se mi podařilo zadním kolem rozpojit hasičskou hadici, která tam byla položená. Hned jak se z pod autobusu vyřítila voda, jsem věděl, že je zle. Instruktor to jenom lehce okomentoval a pak se vydali na jízdu směr parkoviště autoškoly.
Najel jsem zadním kolem na obrubník, co je u toho vystaveného auta.