Sraz Karos

Vím, že pauza od posledního postu byla přes pět měsíců. Ne že by za tak dlouhou dobu nebyla nouze o zážitky či dobrodružství. Ba přímo naopak. Jen v práci bylo více práce, dále jsem se rozhodl stát se profesionálním řidičem a trochu si tím přivydělávat. I o tomto kurzu si něco povíme, ale nepředbíhejme a vraťme se na konec letních prázdnin.

Sice už bylo září, čas jít do školy, ale tentokrát začínal školní rok až v pondělí. Já se chystal na sraz milovníků autobusů, z národního podniku Karosa Vysoké Mýto (dnes Iveco). Setkání autobusů předešlé generace, tj. řady 700 se každoročně koná na letišti Hradčany v Ralsku. V roce 2023 to bylo již po páté. Sice můj autobus pochází z novější generace řady 950, kde ještě byla mezitím řada 930, ale i s takto novějším autobusem se lze, zúčastnil. Jen nelze pak soutěžit v kategorii nejkrásnější vozidlo. Ale být součástí průvodu je možné.

Nejprve nastal čas trochu zvelebit vůz. Zkusil jsem samoobslužnou myčku, kde největší problémem se ukázala býti šířka autobusu. Jen jedna tryska na jedné straně stříká vodu, kdežto ta na druhé zase saponát. Sice byl se mnou kamarád a řidič autobusu, který mi pomohl autobus otočit tak, že vycouval a najel do boxu obráceně, ale v mezičase útrata dál rostla, pač vodu nešlo vypnout. Nakonec jsme se museli spokojit jenom s vodou. Na saponát už nezbyl čas ani drobné mince, jelikož automat nebral karty ani bankovky.

Abych si ušetřil čas, rozhodl jsem se nechat autobus přes noc v Praze. Ráno jsme měli všichni sraz v Letňanech. Já se trochu přerazil o svodidla, takže jsem měl na noze nepěkný šrám a to jsme se ještě nevydali na cestu. Cestu jsem vybral přes Mělník po silnicích I/9 a II/270, kde neplatí mýto.

Cestou byl nádherný výhled na Bezzub, Třeskoprsky a Blaták, no dobře Bezděz, Doksy a Máchovo jezero, ale jako dítko odrostlé na Čtyřlístku jsem nemohl odolat. Pomalu jsme se začali blížit k Mimoňi, mě bylo divné, že nepotkáváme kolegy s autobusy a začínal být mírně nervózní. Naštěstí záhy jsem narazil na cedulku směřující k letišti Hradčany. Přidala se k nám Tatra 815, která nás v terénu začala dohánět. Cesta k letišti byla trochu terénní, ale autobus to dal s grácií.

Letištní plocha byla již plná nejrůznějších zástupců autobusů Karosa, kde převažovala řada 700, pro kterou to byl primární sraz. Mezi uvedenou řadou 730 a mojí 950 ještě je řada 930. V těchto zástupcích byly jak městské verze řady B (Bus), tak příměstské, případně dálkové řady C (Coach). Dorazilo i pár zástupců starších modelů ŠL 11 a Škoda 706 RTO. Sraz mělo zde i několik nákladních vozidel, kromě zde dříve zmíněné Tatra 815 zde byla Tatra 813 či několik zástupců nákladních vozidel Liaz, které mají svůj sraz v Mnichově Hradišti.

Za kloubové autobusy zde byl jeden zástupce dříve bratislavské Karosy B741 předělané na CNG. Pak jedna ex pražská B941 a tři B961E z Liberce, Trenčína a Žiliny. Pak i dva kloubové Citelisy z Mostu. Kromě kloubových varianty zde byly i dva kratší jeden z Prahy a druhý ze Zlína. Většina těchto autobusů je vlastněna soukromou osobou, výjimkou byla kloubová Karosa z ČSAD Liberec.

Po přehlídce, kdy se promenádovaly zajímavé vozy převážně nákladní, případně RTO a ŠL 11 následovalo společné focení, kdy byl lid vyhnán od vozů, aby mohla vzniknout společná fotografie všech autobusů bez lidí. K své smůle jsem nechal fotoaparát v autobuse, protože po celodenním tahání jsem si chtěl odpočinout a zrovna tohle prošvihnul. Asi budu muset říct jednomu spolucestujícímu, aby pohnul s tříděním a pár fotek mi poslal.

Po této akci následovala spanilá jízda napřed po letištní ploše, kde jsem nechal řídit svého kamaráda, se kterým jsem předchozí den myl autobus. Má tak pár fotek za volantem a já zase nic. Objet areál letiště byla akce ne půl hodiny. Po té následovala jízda mimo areál letiště, kde jsem se volantu chopil opět já. Jízda byla zhruba hodinová, kdy jsme se rozdělili na dvě party. Dva ze čtyř spolucestujících chtěli fotit na trase a druzí dva se chtěli vozit. Kolona vozidel dosahovala od letiště až po Mimoň. Jízdu jsem si náramně užíval, na přítomné kolemjdoucí a diváky zběsile troubil, stejně jako dalších přibližně 80 vozidel. Někteří diváci si o troubení vyloženě říkali, a to gestem naznačující troubení v americkém trucku.

Po spanilé jízdě následovala cesta domů. Trochu jsme se zdrželi, kdy jednomu spolucestujícímu jsem slíbil být doma o něco dříve, než byla skutečnost. Zpáteční cestu mi kazil akorát pocit nutkání jít na toaletu, ale zatnul jsem zuby a jel. Spolucestující jsem vysazoval, kde potřebovali, až jsem skončil na Chodově. Normálně v dopravní špičce je na obratišti plno, ale v sobotu v osm večer zde stál pouze jeden autobus. Přesto když jsem si chtěl odskočit do přilehlého obchodního centra na toaletu a pro kus žvance k večeři, byl jsem zle vykázán dispečerem Dopravního podniku. Nakonec jsem ho alespoň ukecal na deset minut na toaletu a opravdu čekal, jestli se vrátím. I přes tento nemilý zážitek jsem si den užil.

Chtěl bych slíbit, že na další zážitek nebudete čekat tak dlouho. Nechci nic slibovat, ale jelikož zážitků je opravdu hodně, mimo jiné, jsem si začal přivydělávat jako řidič autobusu. Takže někdy příště si povíme o tom, jak se stát řidičem autobusu u DPP, veselé a neveselé příhody s cestujícími, cestu na LinuxDays či tour po depech metra. Příště bych chtěl vyprávět o cestě ze Stráže do Stráže. Jedna je pod Ralskem a druhá nad Nisou.