Tento zápisen sice nesouvisí přímo s autobusem, ale s předešlým o zlomené noze. Celé prázdniny jsem trávil doma vyzbrojen sádrou a dvěma berlemi. Byl to zvláštní pocit dostat v pětatřiceti poprvé sádru. Prvních pár dní bylo pekelných. Udělat pár kroků bylo hodně náročné a několikrát jsem měl chuť to vzdát. Jednou při procházce se psem, to abych trénoval chůzi, jsem to už nevydržel a došel jen k betonovému svodidlu, tzv. Citybloku na začátku naší cesty. Tam jsem se tak trochu sesypal. Abych se z toho dostal, tak jsem řekl rodičům o řidičáku na autobus. Měli radost, tak teď už jen nějak nenápadně sdělit, že mám i autobus.
V průběhu marodění mi dorazil dopis od pražské správy sociálního zabezpečení, s dotazníkem, jak jsem k úrazu přišel a pokud ho nevyplním, tak mi bude kráceno vyplácení nemocenské. Ten jsem vyplnil a doporučeně poslal do Příbrami. Proč sídlí pražská správa v Příbrami, to netuším. Druhý den byl sice v Příbrami, ale byl uložen na tamější poště a týden tam čekal, než si ho někdo vyzvedne. Asi pracovnice přijímací poštu měla dovolenou. Prvních poslaných peněz jsem si ani nevšimnul, protože částka byla tak nízká, že mě na ní banka neupozornila.
Po prázdninách jsem začal už chodit do práce, kde hned první den mě zkásnuli o nájem za služební bydlení. Nejen, že se mi právě tam stal úraz, ještě jsem si ho musel zaplatit. V mezičase marodění jsem si podal žádost na pojišťovnu na zaplacení marodného. Odpovědí bylo, že žádost lze podat až po ukončení marodění. Tak jsem jí podal nové informace, že už nemarodím. Po týdnu přišel email s informací, že jedna škodní událost byla úspěšně vyřešena a dostanu za každý den úrazu 300 Kč. Jenže ouha, číslo účtu kam měla pojišťovna peníze poslat, bylo její vlastní. Při vyplňování formuláře o škodní události, jsem zaškrtnul možnost poslání peněz na účet, z něhož přišla první platba s domněním, že se jedná o můj účet. Jenže jsem měl novou smlouvu od června a předešlé platby tak byly připsány z účtu pojišťovny, tak si pojišťovna rozhodla si proplatit můj úraz.
Druhý den dorazil podobný email, s informací o proplacení marodného opět 300 Kč za den a opět s číslem účtu pojišťovny. Následoval telefonát do pojišťovny, kde pán na infolince slíbil, že věc předá likvidátorovi. Ten mi za pár dní poslal doplňující formulář k první škodné události. Ten jsem vyplnil a opět přes webový portál nahrál do pojišťovny. Opět po pár dnech přišel email, že první škodní událost bude proplacena na můj účet. Hurá. Jenže u druhé takové informace nebyla. Následoval opět telefonát do pojišťovny, kde mě tentokrát nepříjemná pani odbyla, že to telefonicky nejde. Nahrál jsem tedy stejný formulář i k druhé škodné události a opět nastalo čekání. Ani po čtrnácti dnech stále nic nepřišlo. Následoval další telefonát do pojišťovny a opět jsem se nic nedozvěděl, jen že je ještě stále moc brzo. Počkal jsem ještě týden a opět zavolal do pojišťovny, tentokrát jsem měl velice dlouhý hovor a byl několikrát přepojen na jiného kolegu, který má větší a větší přístup do systému a vidí více informací. Výsledkem byla informace, že likvidátor se druhým odškodněním už zabývá a mám opět vyčkat. Dneska konečně úspěšně dorazily peníze za druhé odškodnění. Kdyby byla linka do pojišťovny placená, tak by hned část peněz šla na telefonní účty. Pokud vás zajímá, co to bylo za pojišťovnu, tak nedávno měla v Pardubicích zajímavou reklamu.
Moje finanční rezervy se během prázdnin trochu více ztenčily, protože mi v mezičase přišlo potvrzení objednávky na Steam Deck a navíc když jsem nemohl pořádně chodit, koupil jsem si keyboard, abych se naučil trochu hrát na piano, což mi pořád nejde. Ale konečně mám svoje penízky zpět.
Aby tu bylo nakonec i něco o stavu autobusu, tak už se mi podařilo dát dohromady nárazník. Při předchozím pokusu, navrátit ho na autobus to vzdal jeden jeho držák, byl uhnilý a upadl, naštěstí šikovný kolega v práci mi vyrobil nový z nerezu.
Konečně jsem namontoval nárazník zpět, technická se už blíží.