Závěrečná jízda s úředníkem z Černošického magistrátu, měla být původně ve čtvrtek, nakonec jsem se dočkal už ve středu. Ten den jsem brzo ráno dorazil do autoškoly, kde jsme měli za úkol počkat. Zatím jsem tam byl jen já a ukrajinský kolega, který byl se mnou i na písemné zkoušce. Po chvilce přišla mladá dívka oblečená do krátkých šortek. Po ránu to bylo příjemné zpestření. Hned přišel majitel autoškoly a nás dva poslal připravit autobus. Kolega z Ukrajiny měl naštěstí svůj vůz české značky Škoda Octavia, takže jsme nemuseli šlapat pěšky.
Po připravení autobusu nastala opět chvíle čekání. Na mě se začala projevovat lehce nervozita a to neustálým pocitem potřeby jít si odskočit na malou. Za krátko se k nám připojil kolega, co si na zkoušku nevzal občanku. Takže jsme na konec na zkoušce byli tři.
Po nějaké době čekání dorazil instruktor s komisařem a mladou dívkou autem. Tu poslali zpátky do autoškoly a my nasedli do autobusu. Jako první jel kolega z Ukrajiny. Jeho cesta byla dolů na Kulaťák a následně směr Roztoky. Jsem rád, že jsem nejel první. Tuhle trasu jsem jel jednou, opět v rámci jedné zdvojené jízdy a nebylo to ideální. V Roztokách jsou prudké serpentiny a s autobusem se tam blbě vytáčí. V Roztokách pak došlo k výměně a já pustil kolegu, co dělal písemnou zkoušku včera. On měl přerušenou jízdu, kdy jsme na chvilku zastavili u čerpací stanice a dali si malou pauzu. Já si musel opět odskočit.
V Suchdolu pak došlo k další výměně a na řadu jsem přišel konečně já. Moje jízda spočívala jen dojet ze Suchdola na Kulaťák a pak do areálu. Cestou se mi podařilo dostat málem dvakrát infarkt. Poprvé to bylo v Kamýcké ulici, kdy si jedu v klidu ve vyhrazeném pruhu pro autobusy a najednou koukám, že přede mnou pokračuje vyhrazený pruh pro cyklisty. Takže následovalo rychle se podívat do levého zrcátka, dát znamení o změně směru jízdy, přejet do vedlejšího pruhu a tvářit se jako by nic.
Trochu mě uklidnilo, když instruktor prohlásil co to v Suchdole mají za bordel, že tam mají značky schované ve křoví. Aby toho nebylo málo, tak hned za pár chvil se mi stala další nepěkná ošklivý případ. Jedu v klidu asi šedesátkou po Roztocké, kde je povoleno jet až sedmdesát, když tu náhle ve křoví vykoukne čtyřicítka. Tak hezky v klidu ale rázně použiju retardér na zpomalení a i tak se kolem značky řítím asi pětačtyřicítkou. Naštěstí nikdo nic nenamítal, tak jsem mohl svojí jízdu v klidu dokončit.
Její předčasný konec málem přišel na samém závěru, kdy jsem měl za úkol s autobusem zacouvat na dané místo. Jenže zvyklý od předchozího kolegy, který buď nechá vystoupit lidi dole u metra, či na konečné autobusu a když už jede parkovat, tak na dané místo nutí žáky najíždět popředu. Tak se mi podařilo najet si tak nešťastně, až mi to instruktor zašlápnul, abych nevzal obrubník. Na druhý pokus to už vyšlo. Komisař byl však shovívavý a nechal nás všechny projít.
Ještě následovalo slovní zkoušení z konstrukce a údržby vozidel, kdy moje tři otázky se týkaly převodovky, rozvodovky a diferenciálu, dále pak jak funguje převodovka se synchrony a bez a jak se projeví závada na tlumičích na pneumatikách.
Zkoušku mám tedy úspěšně za sebou a pomalu se vydávám směr centrum Prahy.
Situace v Suchdole v ulici Kamýcká, zde je vidět značka o vyhrazeném jízdním pruhu pro autobusy.
A zde za rohem už je jen pro cyklisty, tato značka byla při mé jízdě zarostlá a nebyla moc vidět.
Zde na Roztocké je povoleno jet 70 km/h.
A past vedle pasti, ani očko nenasadíš. Ve křoví se ukrývá záludná čtyřicítka.