Druhý den po tom co jsem opustil autobus uprostřed noci jen tak stát na parkovišti před místem kde měl původně parkovat jsem se opět vydal cestou na Mělník. Můj cíl byl jasný dostat autobus tam kam měl původně patřit a to za plot. Večer po opuštění autobusu mě mělnický kolega z odtahovky hodil na tamější autobusové nádraží a ještě mi dal kontakt na firmu oceložrout abych se domluvil na likvidaci druhého vozu.
Ten den jsem zkusil místní ČSAD, kde sice byli velice ochotní lidé a i už jsem tam byl i slavný blázen co si přitáhnul autobus, ale jejich traktor neměl technickou, takže mě nemohl strčit na patřičné místo.
Dostal jsem hromadu kontaktů kam se případně obrátit s prosbou o pomoc. Jediný kdo byl ochotný byl pán s Tatrou 815. Ale i ten by byl moc dlouhý a v daném místě bychom se nevytočili. Nakonec ze slíbeného jednoho dne se stal týden.
V mezičase jsem si vyzvednul druhý vůz v garáži Hostivař, který stál tam kde jsme ho předtím nechali. Ani tu pitomou evidenčku mu nikdo neudělal. Naštěstí jsme šli relativně rychle na řadu a pak už uháněli směr kovošrot. Bylo mi to sice líto a tratil jsem na tom, kdy peníze z likvidace jen nepatrně převyšovaly cenu dopravy. Ale daná firma byla ochotná, že samotná likvidace nezačne dokavaď nedám souhlas, že jsem si z vozidla odmontoval vše potřebné. Na to jsem si pozval svého švagra kdy jsme si udělali brigádu a s autobusu vzali skoro vše co se mi hodilo. Bohužel jeden z potřebných dílů byl natolik zarezlý, že jsem ho tam musel nechat. Cestou jsem koupil nové autobaterie a natankoval do kanystru naftu.
Po příjezdu na Mělník jsme do zbylého autobusu vylili naftu a já vyměnil baterie. Pak jsem zkoušel nastartovat a najednou to začalo vypadat nadějně. Motor se začal otáčet, ale stále nechtěl chytit. Po nekonečném startování a pumpování se stal zázrak a motor chytil. Sice v tu chvíli v ulici přes kouř nebylo vidět na krok, ale dokázali jsme to. Teď šlo vše ráz na ráz. Poprvé jsem sedl za volant autobusu a jal se sním zacouvat na patřičné místo. I přes mírné drhnutí zadkem o vjezd do branky se mi to podvedlo a já za láhev medového Jacka Danielse, kterou jsem dal majiteli za komplikace, mohl po týdnu konečně pořádně spát.