Přišel den D. Sice jsem stále nevěděl kam s druhým autobusem, ale už jsem si je musel vyzvednout. Jako první přišel na řadu řepský vůz 4104. Ten den jsem měl schůzi v garáži Řepy se zástupcem Dopravního podniku a s odtahovacím vozem. Nejdříve začalo byrokratické kolečko a to podepisováním smluv a zaplacením příslušných poplatků. Nakonec jsem se konečně dostal ke svému vozidlu a mohl si ho prohlédnout zblízka.
Na první pohled nevypadal nějak zle. Vůz byl již odemčení a od DPP jsem dostal několik svazků klíčů, že to je vše co od obou vozidel mají. V interiéru chybělo pár drobností, nejvíce mě mrzela absence stropního dvojřádkového panelu BUSE. Se zástupcem jsem se domluvil na další schůzce tentokrát v garáži Hostivař, kam tento vůz povezeme na evidenční kontrolu.
Pak nezbývalo než počkat na vůz odtahovky, který měl drobné zpoždění. Za chvíli už volal a žádal o zařízení vjezdu skrz normálně nepoužívanou bránu, protože by normální branou, kvůli své výšce neprojel. Vše se v klidu zařídilo.
Problém nastal až s pokusem o naložení vozidla. Původní plán nastartovat a vjet na podvalník vzal za své v momentě otočení klíčkem zapalování a následné nulové reakce autobusu. Více než roční stání vozidla způsobilo naprosté vybití baterií. Nakonec se nám podařilo sehnat automechaniky, kteří přijeli s autobusem a startovacími kabely. I přes několik pokusů, kdy už to vypadalo nadějně a autobus začal chytat se najednou vedle autobusu objevila lesklá louže. Zevrubnou kontrolou bylo odhaleno, že to vytéká nafta s odmontovaného bufíku. Ten slouží jako nezávislé topení a někomu se ten můj zalíbil a znárodnil mi ho.
Vzdali jsem tak snahu o nastartování vozidla a přišel na řadu naviják. Odtahovkář nacouval s návěsem před autobus a pomocí navijáku se pokusil autobus natáhnout na podvalník. Jenže ten opět odolával pokusům tak učinit. Nakonec jsme mu s pomocí automechaniků, kteří nám poradili s čtyřcestným ventilem domluvili a vůz tak konečně spočinul na podvalníku. Jenže doba než se nám to povedlo byla tak dlouhá, že na evidenční kontrole mezitím zavřeli. Snad k mému štěstí, protože jsem stále hledal pro něj místo. Se zástupcem DPP jsme byli domluveni, že tento vůz necháme v Hostivaři, naložíme ten který tam mají a je po evidenčce a ten odvezeme. Cestou jsme se ještě zasekli na Pražském okruhu, kde byla bouračka. Do Hostivaře jsme přijeli krátce před setměním. Vůz 4104 nechali na prasáka stát místo původního vozu 4126 a ten se jali začít nakládat. S postupným stmíváním se práce opět začala komplikovat. I tento druhý vůz měl vybité baterie a zaseknutý ventil. I přes opravy se ovšem autobus ani nehnul a nešlo ho navijákem natáhnout. Tancovali jsme okolo jak divý až jsem jako naprostý autobusový amatér dostal spásný nápad, který nás zachránil. Všiml jsem si že v prostoru pojistek jsou dvě přeštípnuté hadičky. Jak se záhy ukázalo vedli k parkovací brzdě. Odtahovkář je zkusil přemostit a k našemu úžasu se autobus odbrzdil a nechal se natáhnout.
Do vozidla odtahovky jsem už naskočil dobře a ani jsem neztratil boty jako prvně. Interiér byl celý pokrytý v kůži, takže všichni pasažéři se museli zouvat na stupačce. Při příjezdu do Mělníka byla už úplná tma. Zde se ukázala další komplikace a to v podobě příliš úzké silnice, kdy se nešlo patřičně vytočit aby autobus stál na požadovaném místě, kdy i vjezd byl příliš úzký. Za ten den jsem už toho měl plný zuby, tak po malé dohodě s majitelem pozemku jsem nechal autobus stát před vraty.