Dovětek: Zatím mi nefunguje automatický opravovač češtiny (opravidlo.cz), tak do té doby nebude finální verze postu.
Příběhy
Příběh první – Když je moc horko.
Tento zážitek pochází z léta minulého roku. Tehdy jsem znal linku 154 jen velice krátce a neměl ji ještě tolik vžitou. K večeru, kdy bylo ještě světlo, ale už po deváté hodině, jsem se blížil k zastávce Háje. Ta je v případě linky 154 zhruba v polovině trasy. Jen dodám, že linka jezdí v trasy Strašnická – Jesenická – Nádraží Hostivař – Na Křečku – Háje – Opatov – Šeberov – Šeberák – Sídliště Libuš.
Na Hájích většinou nastupuje dav cestujících, ale tentokrát jedna cestující je nápadnější než ostatní. Svoji nápadnost dává svým oblečením, či spíš neoblečením. Na sobě má jen tanga a bačkory s králíčky. Holčina se trochu pomotává, ale je v doprovodu své výrazně (normálně) oblečené kamarádky. Všem tak dává na obdiv svou převelikou výbavu.
Nejprve nastoupí a otočí se směrem dopředu, tak mohu její převeliké popředí obdivovat v zrcátku, což mi odpoutává pozornost od řízení. Nakonec se přemáhám a soustředím se na cestu. Dívka to asi taky nevydrží a otočí se směrem dozadu. Kdy bych zase mohl obdivovat její převeliké pozadí. Naštěstí (či bohužel) za dvě zastávky vystoupí a já se tak mohu plně věnovat řízení a nejsem rozptylován okolními vlivy. Ale zážitek to byl, a když jsem to vyprávěl kolegům ve výpravně, tak záviděli.
Příběh druhý – Ztracené telefony
Kolegův zapomenutý telefon
Celkem se mi poštěstilo mít v péči dva ztracené telefony. Jeden si zapomněl kolega při střídání v přihrádce u řidiče, ale pauza na konečné linky X-C byla naštěstí dost dlouhá, tak se pro něj i stačil vrátit. Sice chvíli hledal, kam jsem autobus zaparkoval, jelikož na Pražského Povstání stalo podobných autobusů několik desítek. Ale šťastně jsme se našli. Což je asi jediné pozitivum toho dne. Pak celkově ta směna stála za starou bačkoru, ale o tom až jindy.
Nalezený telefon
Druhý ztracený telefon jsem dostal do péče od střídajícího kolegy, který ho našel na konečné. S instrukcí, abych ho večer odevzdal ve výpravně, jsem na něj dával pozor. U telefonu byla ještě karta Lítačka s fotografií a jménem, tak jsem měl tušení, že telefon patří paní z východní Evropy. Směna na lince 170 celkem ubíhá. Jezdí se jen čtyři kola v trase Jižní Město – Háje – Spořilov – Budějovická – Přístaviště – Poliklinika Barrandov – Pražská Čtvrť. U zastávky Na Staré cestě vidím postávat hlouček lidí, což vzhledem k tomu, že tu skoro nikdo nevystupuje mi přišlo podezřelé. Ještě naštvanější jsem byl, když se hrnuly k předním dveřím, které nemají zastávkovou brzdu a buď musím zatáhnout ruční brzdu, či stát celou dobu nohou na brzdě.
Paní se ke mně vydá a ptá se, že v autobuse ztratila telefon, já se jen zeptám na barvu pouzdra a jméno, abych si byl jistý, že se telefon dostane do správných rukou, a abych nedal špatný telefon někomu, kdo taky ztratil telefon. Ale podle popisu to byl opravdu on. Paní děkovala a začala mi cpát peníze, které jsem s díky odmítl, že se o nic nejedná, a ať si je nechá. Paní sice trvala, že mi je dá a já zase, že mi to nestojí za to. Tak nakonec jsme se rozloučili a já pokračoval na konečnou.
Až na konečné, když jsem si chtěl odskočit na toaletu, jsem našel peníze u sebe na podlaze vozu. Paní mi je tam na tajno podstrčila okýnkem u řidičových dveří.
Příběh třetí – Nezastavujeme, máme zpoždění
Zastávky na znamení
Na začátku letních prázdnin roku 2024 přišla v Pražské integrované dopravě změna vskutku nevídaná. Od této doby jsou všechny autobusové a trolejbusové zastávky na znamení. Změnila se i koncepce hlášení zastávek, kdy příští zastávka se nově ohlašuje až po vyjetí vozidla ze zastávky spolu s informací, aby cestující zmáčkli STOP. Zároveň se automaticky každých třicet minut pouštělo upozornění, že nově jsou všechny zastávky na znamení, a jak postupovat pro výstup.
Když už byla tato změna v platnosti tři čtvrtě roku, stala se mi malá nepříjemnost. Na lince 126, která propoje Nádraží Uhříněves – Křeslice – Háje – Brechtova – Chodov – Koleje Jižní Město. To si takto jedu z Uhříněvse do Pitkovic. Když míjím zastávku, tak se najednou ze zadu ozvalo: „háló, já vystupuju!“ Já jen na to: „Ale jak to mám vědět, křišťálovou kouli nám sebrala policie, aby mohla sebrat vedení DPP a když nedáte včas znamení, tak nezastavuji“. Načeš, následovala roztržka mezi mnou a cestující, zda bylo znamení dáno včas. Nakonec byla na mně napsána stížnost, že jsem nezastavil na požadované zastávce.
Interní šetření mi nakonec dalo za pravdu, paní si zmáčkla tlačítko STOP až v době, kdy autobus míjel označník zastávky a to je už sakra hodně pozdě. Správný čas je v době, kdy zazní hlášení o příští zastávce. Pak už vím dopředu, že někdo bude vystupovat a přizpůsobím tomu svoji jízdu.
Dobíhání autobusu
Další stížnost na mě přišla dva měsíce poté. Tentokrát opět z linky 170, kdy jsem tentokrát jel opačně směrem na Jižní Město. Blížím se k výše zmíněné zastávce Na Staré cestě, která je v poměrně prudkém kopci. Tak se snažím autobus hnát, aby alespoň trochu jel. Kolikrát, když je hodně plný se mu moc nechce. Koukám na zastávku a nikoho nevidím, v autobuse taky nikdo nedává znamení a krátkým mrknutím na cestující usuzuji, že nikdo nejeví zájem vystoupit. Tak přidám plyn a plným tahem se škrábeme nahoru. Jak tak míjím zastávku, tak zpoza zastávkového sloupku vybíhá běžec a mává a gestikuluje rukama. Jenže v tuto chvíli je již pozdě. Když bych do zastávky zajel, tak bych akorát v autobuse všechny pomlátil. Nakonec jedu dál.
Týden na to mi volají z garáže, ať se vyjádřím ke stížnosti, kterou na mně dotyčný běžec poslal. Ještě jsem se mu podle jeho slov vysmál. Mé vyjádření snad dostal, že se velice omlouváme, ale on na zastávce prostě nebyl včas. Při cestování MHD platí zásadní pravidlo, které většina cestujících nedodržuje. Na MHD se neběhá na MHD se čeká. Taky až do poslední chvíle nebyl vidět a určitě jsem se mu nevysmíval. Zas tak škodolibí nejsem.
Já se řídím jednoduchým pravidlem. Na dobíhače, pokud nemám zpoždění, či už nedávám znamení o změně směru jízdy, čekám. Pokud tedy je uvidím a všimnu si jich. Což bych ocenil, aby nedobíhali těsně za autobusem, kde opravdu nejsou vidět. Či zboku, kdy jsou cestující vidět až těsně u autobusu. Občas někdo doběhne a dveře rozrazí a já se jen těším na to, až se ty dveře rozbijí a já všechny cestující vyženu ven. Taky ještě malá zajímavost na závěr. Když už zní znamení o zavírání dveří (takové to cvrlikání, čí pípání), tak nefungují tlačítka na jejich otevření, tak prosím o nástup těmi otevřenými dveřmi.
Příběh čtvrtý – Máme plno
Přespříliš kočárků
Za celou dobu se mi stalo dvakrát, kdy jsem musel někoho nechat na zastávce. Poprvé to bylo u linky 170, kdy v brzy odpoledne mi do autobusu nastoupilo několik kočárků. Sice dle pravidel bych měl vzít jen dva, ale říkám si, že když se tam poskládají, tak proč je odmítat. Ale když už chtěla nastupovat maminka se šestým kočárkem, tak tu už jsem žel bohu musel odmítnout. V autobuse jich v tu chvíli bylo pět a ten šestý už opravdu nebylo kam umístit. V autobuse nebylo hnutí a nebohá maminka musela koukat, jak ji odjíždím. Na další zastávce čekala další maminka, ale k jejímu štěstí tři maminky s kočárky vystoupily. Jen bych měl na cestující s kočárky jeden apel. Pokud chcete nastoupit či vystoupit, dejte o tom řidiči vědět. Při nástupu stačí mávnout rukou a on by vám měl dát najevo, že s nástupem souhlasí. Na druhou stranu, to, že většina kolegů je k tomuto netečná věc druhá. Při výstupu pak stačí stisknout tlačítko s kočárkem či vozíčkem. Zde by měl být apel na ostatní cestující, aby tyto tlačítka nemačkaly, když vystupují místo tlačítek STOP.
Taky jen malá rada, když se vystupuje s kočárkem tak zásadně jako první vystupuje osoba držící kočárek a kočárek až pak. Když jako první začnete kočárkem, hrozí převržení dítěte v něm, mohou se vám zaseknout přední kolečka a dítě převrhnout. A taky se kočárek umisťuje nikoliv kolmo ve směru jízdy, ale přímo. Tak, aby předek kočárku směřoval ve směru, či proti směru jízdy. Pokud je kočárek kolmo, opět hrozí jeho převržení při prudkém brzdění.
SIGNAL festival
Druhé vyhlášení zcela obsazeného vozidla vzniklo během letošního SIGNAL festivalu. Ke své smůle jsem v tu neděli vyfasoval linku 207. Ta jezdí v trase Ohrada – Tachovské náměstí – Florenc – Náměstí Republiky – Staroměstská. Takto blízko do centra jiná linka DPP nezajíždí. Trochu sice linka 194, ale ta pendluje mezi I. P. Pavlova a Karlovým náměstím, což je sice od centra dál, ale o to jsou tamější uličky užší.
Jedna s atrakcí festivalu se konala na Dvořákově nábřeží. Kam jezdí jen zmíněná linka 207. Začátek měl být v devatenáct hodin. Na Staroměstskou jsem měl přijet těsně po této hodině. Už na třetí zastávce byl autobus doslova narvaný. Měl jsem pocit, že všichni chtějí na metro Florenc, ale když tam vystoupilo jen pár lidí a daleko víc jich chtělo nastoupit, začal jsem tušit zradu. U Bílé labuti, jsem už musel pouštět hlášení: „Vozidlo je plně obsazeno. Nenastupujte prosím.“ Refýž přetékala lidmi a já musel zastavit dál od kraje, abych někoho nesundal zrcátkem. Což protijedoucí tramvaják nesl poněkud nelibě, neb musel jet pomalu, aby mě neodřel autobus z opačné strany. Chvíli jsem doufal, že někteří vystoupí na Náměstí Republiky, ale ani to se nestalo. Nakonec většina autobusu vystupovala u nemocnice Na Františku. Na Staroměstskou jsem dorazil s deseti minutovou sekerou, tak jsem se jen otočil a pelášil zpátky na Ohradu.
Podobný teror následoval i další kolo, kdy naopak od nemocnice jel dav na Staroměstskou. Ale to je jen kousek, tak se to dalo vydržet. K této zastávce u nemocnice se váže ještě jeden zážitek, ale ten bych si nechal na jiné povídání o zlobivé dopravě.
Dovětek – Kaštani
Proč se cestujícím říká kaštani? Tento výraz vznikl při počátcích pražského metra, když ještě metro končilo ve stanici Sokolovská (dnešní Florenc) a jediný vstup do stanice byl od autobusového nádraží. Kdy cestující sestupovali po pevném schodišti do stanice a ještě když začali pospíchat, aby jim metro neujelo, tak jejich kymácející se hlavy připomínaly padající kaštany. Od zaměstnanců metra tento slang postupně přebraly i další provozy. Ale proč se píší s měkkým i na konci jsem se nikde nedozvěděl, snad, protože cestující jsou rod mužský životný. Jinak pro výstup cestujících se používá termín „vysypat kaštany“.