Vím. Letos je to tu na nové příspěvky dosti chudé. Vlastně vyšel jen jeden v únoru a popisoval události, co se staly nyní již před více než rokem. Tak trochu za to může nedostatek času, nikoliv nedostatek zážitků a historek. Těch naopak se začíná kupit čím dál více. Dalším z důvodů, proč nevycházely příspěvky na blogu, byl můj boj s Ruby. Jelikož používám notebook a na něm mi běží rolling release openSUSE Tumbleweed. Tento blog běží na Jekyllu a nově už nešel přeložit. Po několika pokusech o zprovoznění, jsem to vzdal. Snad to půjde (pokud tohle čtete, tak to šlo). Též došlo k přesunu na jiný server, původnímu se neustále rozbíjelo připojení po IPv6 a čekat dvě minuty, než dojde k timeoutu mě přestalo bavit.
Jednoho pěkného letního večera na návsi pod starou lípou, sice vyvalil Antonín Kučera soudeček s pípou v jedné písničce, ale já si řekl, že by mě mohlo řidičské oprávnění na autobus i tak trochu živit. To, že jsem si udělal profesní osvědčení jsem tu už psal, takže překážky už na vysněné cestě k řízení autobusu za peníze už skoro nebyly.
Cesta začala na náborovém dni u Dopravního podniku hlavního města Prahy. Kam jsem šel už kdysi dávno, ale vzpomněl jsem si na kontakt, který jsem tam dostal. Zavolal na zelenou linku a pobavil se na téma nástupu s dotčeným pracovníkem. Domluvili jsme si schůzku v náborovém středisku DPP, které se nachází v areálu Ústředních dílen v Hostivaři. Na této schůzce jsem se dostal řadu papírů a úkolů nutných k přijetí.
Bylo nutné absolvovat řadu lékařských vyšetření, konkrétně u mého obvodního lékaře, dopravně psychologické vyšetřením, dále oční vyšetření u smluvního lékaře DPP, kardiologie v Depu Kačerov a návštěva praktického lékaře v domluvené garáži. Z garáží bylo na výběr Vršovice, Kačerov a Řepy. Bohužel pro mě na Klíčově (blízkost stávající práce) a v Hostivaři (blízkost přespávacího místa v Praze) bylo plno. Z praktických důvodů jsem si vybral nejmenší garáž Vršovice. Ta se nachází na kopci Bohdalec nad stadionem pražské Slávie a za nádražím Praha-Eden. V jejím okolí vyrůstal Zdeněk Svěrák, mládí tu prožila i moje babička a narodil se tu tatínek. Též se zde natáčela Obecná škola.
Všechna vyšetření dopadla úspěšně a žádný z lékařů nebyl proti. Dokonce u vyšetření doktorem na garáži z něj vypadlo, že zná moji praktickou lékařku a že kdysi sloužil ve spádové nemocnici. U dopravně psychologického vyšetření stačil posudek, který jsem absolvoval krátce po získání řidičského oprávnění na autobus.
Ještě zbývalo projít praktickou zkouškou z jízdy s autobusem. Ta probíhala tak, že ve stanovený termín jsem se měl dostavit před autoškolu Dopravního podniku (kde rovněž sídlí i náborové středisko) a následovala jízda s instruktorem autobusem Iveco Crosway 10. 5M. Před zkouškou jsem byl natolik nervózní, až jsem si musel odskočit na toaletu. Naštěstí jsem dorazil s dostatečným předstihem, tak jsem měl na to čas. Poté jsem šel s instruktorem k autobusu, který stál připravený venku. Krátce mi vysvětlil, co mě vlastně čeká a co je u Crosswaye jinak oproti Karose či vozům SOR, se kterými budu pak, případně jezdit. Vydali jsme se na cestu, nejprve kolem areálu Ústředních dílen, garáží Hostivař, hasičské stanice, OZM a Depa Hostivař. Na světelné křižovatce u Depa jsme se vydali směrem Štěrboholy a na další křižovatce opět směrem k ÚD. Zde jsem zaparkoval autobus a úspěšně během pěti minut složil zkoušku. Celkem jsem najel pouhých dva a půl kilometru. Nabyl jsem dojmu, že jízda je asi jen pouhá forma, kterou projde každý, ale můj budoucí kolega řekl, že během jeho jízdy jednoho kolegu od volantu vyhodil a on to musel za něj dojet. Jinak absolvovali stejnou trasu.
Pak v půlce září nastal den D a stal jsem se zaměstnancem Dopravního podniku na dohodu o pracovní činnosti. Ve školicím středisku na mě čekal úvodní týdenní kurz řidiče autobusu. Během tohoto kurzu se učí vyplňování jízdních výkazů. Pokud se během směny řidiče nic neděje, je vyplnění výkazu snadné. Zapíše se jen začátek směny, číslo autobusu, čas střídání, případně čas zatažení. O výkazech si kdyžtak povíme něco jindy.
Během kurzu nás také seznamovali s jednotlivými typy směn. Mezi základní patří šejdr, tůrák a cédéčko. Že vám to nic neříká? Nevadí, pokusím se vysvětlit. Šejdr je typ směny, který jezdí jen v pracovních dnech. Je to dělená směna a jezdí jen během ranní a odpolední špičky. Přes oběd není řidič v práci, ale dostává příplatek za dělenou směnu. Ráno řidič přijde do garáže, vezme přiřazený autobus a jezdí s ním. Poté zajede do garáže, kde vůz odstaví. Odpoledne se postup opakuje a večer opět odstavuje vůz na garáži. Tůrák je dvojího druhu. Ranní a odpolední. Ranní začíná v brzkých hodinách v garáži, kde jezdí až do střídání, kde nastupuje řidič odpoledního tůráku. Ten jezdí až pozdě do noci, kdy odstaví vůz na garáži. Střídání je dvojího druhu. Existuje letmé střídání, kdy se řidiči mění na zastávce na trase, či případně střídání na konečné zastávce. Při letmém střídání by si měl střídající řidič na konečné vůz obhlédnout, zda nedošlo k jeho poničení a případně ho nahlásit. Pokud by to tak neudělal, šla by případná škoda za ním. Ranní nástup bývá zpravidla před čtvrtou hodinou, střídání krátce po poledni (zhruba mezi jednou a třetí) a konec většinou po půlnoci či kolikrát až v jednu ráno. Cédéčko neboli celodenní směna opět začíná a končí na garáži. Tyto směny bývají častější o víkendu, kdy nejezdí šejdry. Bývají to i jedny z nejdelších směn. Pak jsou méně obvyklé směny, jako je odpolední vyjížďák a ranní zatahovák. Zatahovák jezdí jen během ranní špičky a naopak vyjížďák zas během špičky odpolední, a to převážně v pracovních dnech. Tyto směny jsou naopak velice krátké. Pak existuje ještě předskokan a noční směna. Předskokan je taková kombinace cédéčka, tůráku a šejdru. V pracovních dnech jezdí jako šejdry kus ráno, pak odstavují autobus na garáži a odpoledne s ním opět vyjíždí z garáže, akorát pak večer je vystřídá noční řidič a jezdí až do rána, kdy opět odstaví vůz na garáži. O víkendech pak předskokani jezdí celý den, než je opět večer vystřídá noční řidič. Poznat předskokana jde podle pořadí na lince, které je mezi 51 a 59. Normální pořadí jsou od jedničky.
V kurzu se stala taková nemilá věc jednomu budoucímu kolegovi. Například netušil, že začátek a konec směny může být na rozdílných místech a ranní vstávání nedával. Jednou přišel lehce unavený a k jeho smůle přišla kontrola na alkohol a drogy, kdy byl pozitivní na alkohol. Jeho kariéra u Dopravního podniku byla rázem ukončena. Mně moc nešel test na drogy, kdy naslintat test mi trvalo půl hodiny. Naštěstí pro ostatní vše dobře dopadlo.
Kurz trval celý pracovní týden, tj. pět dnů a v pátek nás čekaly závěrečné zkoušky. Ty byly rozděleny na několik částí, v první části byl test z předpisu D1, který je stěžejní předpis každé dopravní části DPP. V druhé části pak test na správnou komunikaci přes vysílačku s„dispečerem“. Dispečer je v uvozovkách schválně, jednalo se o pracovníka školicího střediska, ale hovor musel mít veškeré náležitosti jako při volání na dispečink. Volací znak autobusového dispečinku v Praze je kágéiks šest (KGX-6). Volací znak autobusu je pak KGX číslo linky a pořadí (např. kágéiks stodvacetšest druhý). U tramvají mají KGX-5 a u metra jsou volací znaky METRO 100 (A), 200 (B) a 300 (C). Písmena nejsou vybrána nahodile, ale odpovídají předpisu z roku 1972. První písmeno K je pro Prahu, druhé G je okres provozovatele (v Praze městský obvod Praha 7) a třetí X značí dopravu. V Brně by pak, případně měli volací znak FGX. Součástí byl i test z hláskovací abecedy, kdy byla zadána zastávka a úkolem ji bylo správně vyhláskovat. Naštěstí nebyla nutnost používat přesně danou hláskovací abecedu a šlo si písmenka odvodit. Z české abecedy si pamatuji jen první tři písmena, tj. Adam, Božena a Cyril. U mezinárodní abecedy, co se používá v letectví, případně u NATO, si pamatuji celou abecedu.
Na závěr bylo vyplňování výkazů. Všichni jsme naštěstí prošli a mohli jsme se přihlásit v pondělí na garáži. Ale o tom zase někdy příště. Snad dříve než za rok. Též se chci vrátit k minule slíbenému výletu.