Vím, že tu dlouho nic nepřibylo, protože přes zimu se toho moc nedělo. V prosinci a lednu, než se dostanu z práce k autobusu, tak už je většinou tma a občas byla i pořádná zima. Jen co v únoru bylo déle vidět, využil jsem šanci a začal finálový běh na dlouhé trati. Pomalu se blíží cílová rovinka a já se modlím v dobré umístění. To se dozvím v půli března.
Začal jsem kontrolovat všechny náležitosti nutné k získání platnému osvědčení o technické kontrole. Což převážně znamená opravit veškeré venkovní osvětlení. Když jsem autobus koupil, na straně dveří chybělo jedno poziční světlo. Naštěstí jsem měl z druhého dostatečnou zásobu náhradních světel. Teď už jenom je zapojit. K vánocům jsem dostal bezvadnou kamerku z LIDLu, kterou jsem si hezky posvítil a podíval malou dírkou a našel volný kabel. Pomocí elektrikářské čokolády a trochu elektrikářské pásky jsem napojil nové světýlko. Při montování nastala další zrada, v podobě připevnění světla ke karoserii autobusu. To je vyřešeno pomocí gumových matic se závitem. Jenže starší matice jsou už natolik staré, že některé skončily v útrobách autobusu na věky věků. Pokud někdo někdy rozebere karoserii, bude se divit, až se na něj vyřítí zásoba gumových matic. Naštěstí jsem našel jednu firmu, která prodává náhradní díly na auta a motorky, kde takové matice mají. Sídlí ve výzkumném ústavu v Běchovicích. Dokonce mi dali i slevu, že jsem si pěkně poradil. Nicméně pořád svítila jenom krajní světla a to na každé straně. Půlka světel nesvítila. Objednal jsem nové žárovky a postupně je vyměnil. Oprava se víceméně povedla, až na jedno svítí všechna světla. Tam byla situace o malinko horší, neb patice s objímkou nedržela v konektoru. Tak jsem vyměnil celou patici a už svítí všechna poziční světla.
Pak přišla na řadu větší světla. Konkrétně nesvítila pravá přední směrovka, levé zadní horní a spodní brzdové světlo, levá zadní směrovka a pravé osvětlení registrační značky. U osvětlení značky jsem měl radost po zjištění, že žárovka je sufitka. Těch jsem si kdysi v rámci prodeje náhradních dílů od Dopravního podniku koupil nemalé množství. Ale až teď, když svítila podezřele hodně, jsem zjistil, že většina z nich je jenom na 12V a ne na 24V. Kdysi jsem si koupil oba druhy a pak ze zatemnění mysli dal do jednoho pytle. Tak opět návštěva prodejny a koupě dalších žárovek. Pro jistotu jsem vyměnil obě dvě. A ještě pěkně vyčistil sklíčko, tak bude na registrační značku pěkně vidět. Zároveň jsem trochu zariskoval a rovnou koupil tři žárovky 24V, 21W se závitem BA15s. K mému štěstí jsem se trefil a žárovky byly přesně ty, co potřebuji.
Začala výměna žárovek. Jako první přišla na řadu přední směrovka. Což znamenalo odklopit kryt chladiče, kde jsem dostal první studenou sprchu, kdy z krytu začala téct nahromaděná voda. Pak sundat nárazník, který naštěstí drží na dvou šroubech a zkušenosti s jeho nandáváním jsem už měl. Po sundání prachové krytky a vyjmutí žárovky ze světla následovalo nemilé překvapení. Žárovka byla celá zrezlá a pohledem ke světlu byla hned vidět příčina. Ze světla se stalo pěkné akvárium. Pokus o jeho rozebrání skončil nezdarem, sám jsem nebyl s to povolit šrouby. Tak přišla na řadu drastičtější metoda v podobě malého vrtáku a vrtačky. Vyvrtal jsem do světla malou dírku a nechal vodu odtéct. Druhá sprcha, tentokrát do boty. Vyměnil jsem žárovku a vše s menším záchvatem vzteku vrátil zpět.
Teď přišla na řadu zadní světla. Levá strana je o trochu méně dostupná, než ta pravá. V cestě vadí nasávání vzduchu do motoru a filtr. Ale nakonec se povedla výměna žárovky ve směrovce. U brzdového světla nastala další komplikace, původní žárovka byla natolik spálená, až celá popraskala. Po dlouhém zápolení jsem ji dostal úspěšně ven, aniž bych si přivodil zranění. Následovala výměna za novou a zkouška opravy. K mé hrůze svítila jenom vyměněná žárovka směrovky, ale brzda ne. V tu chvíli jsem měl nejčernější myšlenky, že chyba bude bůhví kde a budu muset rozebrat půl autobusu, abych našel někde přerušený kabel. Opravu jsem tedy odložil na příště a pro jistotu si sebou vezmu i multimetr. Když jsem to vyprávěl jednomu známému, ten přišel s myšlenkou, zda nemá autobus na brzdová světla zvlášť pojistku na pravou a levou stranu. No bohužel nemá.
Při další opravě, teď už řádně vybaven multimetrem a pro jistotu i novou žárovkou, jsem se dal do dokončení oprav. Jen tak z plezíru jsem zkusil vyměnit žárovku a pak žasl. Předchozí nová žárovka byla vadná a s novou to krásně svítí. Až teď, když jsem zaklínil brzdový pedál koštětem, abych nemusel pořád lítat dopředu a dozadu, jsem si ještě všimnul, že taky nesvítí levé horní brzdové světlo. Tady přišla komplikace v podobě výšky, kdy světlo je lehce přes dobré dva metry nad zemí. Naštěstí areál, kde autobus parkuji, je trochu terénně členitější a našel jsem vhodné místo k opravě. Přistavil jsem si autobus k jedné opěrné zdi a za dvě minuty bylo opraveno, opět výměnou žárovky. Pro jistotu jsem si jich do zásoby koupil snad dost. Ale aby toho prý nebylo tak málo, tak zase přestala svítit pravá zadní směrovka. Tam trochu upadl kabel, stačilo jenom ho nasadit zpět na kontakty a trochu pojistit. To už je snad s oprav vše a příště snad už vyrazím do země zaslíbené. Když se ještě vrátím na začátek k filmu Vrchní, prchni, tak: „To nemusíte hlásit. To přece vidím.“ Jen ten stěrač bude potřebovat vyměnit gumu, trochu zpuchřela, ale naštěstí mám už novou. Ostřikovače stříkají, mám nalitou zimní směs, tak zimu přežily. A jestli to vyjde, tak v pátek pojedu do myčky.
Místo pro opravu jinak špatně dostupného horního světla.
Pohled na krásně svítící autobus ze předu.
Pohled na krásně svítící autobus ze zadu.